Řadu let se mi stýskalo po termice a svahování. Hodně dlouho jsem znal lék na tento stesk - postavím si model, vycházející ze skutečného kluzáku, "tatínka" legendárního Luňáka. Větroň K-3 Sokol z pera ing. Vladimír Štrose se mi totiž zalíbil hned, jak jeho muška vyšla v L+K. Nadšení mě trošku přešlo, když mi J. Brskovský na dotaz ohledně možného zbarvení odpověděl, že ten asi jediný kus, který byl na sklonku třicátých let zhotoven, byl nejspíš ponechán v přirozených barvách resp. strukturách materiálů. Nicméně s pomocí přátel jsem zvolna shromažďoval materiál a zkoušel proniknout do "kadění", tedy práce s programem DesignCAD. Posledním impulsem k práci pak bylo zjevení se možnosti zhotovení žeber křídla na CNC frézce.
Od počátku jsem nešel po maketovosti - svůj přístup bych nejspíš označil za "inspirování se". Snažil jsem se nicméně o značnou tvarovou věrnost a třeba odpovídají i počty žeber křídla a VOP. Křidélka mají ale žeber dvojnásobný počet - měl jsem (oprávněné) obavy, že nebudou dostatečně tuhá.
Po čtyřech měsících lepení jsem začátkem června 2010 ještě nehotový model zalétal. První lety byly trošku dramatické, nicméně po pronikavém zmenšení výchylek všech kormidel se už začínáme přátelit, i když ještě hodně práce máme před sebou. Zatím mi připadá, že chování modelu by mohlo být podobné projevům skutečného Sokola. O něm je možné se v knize Ladislava Vejvody Bezmotorová letadla v Československu 1918 - 1939 dočíst: "Údajně byl velmi citlivý na všechna kormidla a vysoce obratný. Nepříznivě však působily aerodynamické brzdy, kvůli kterým byl větroň vrácen k rekonstrukci do továrny." Tu "vysokou obratnost" zatím ovšem spíš tuším - k jejímu dosažení bude třeba ještě laborovat s polohou těžiště.
Model je zhotoven převážně z překližky: žebra křídla a většina přepážek trupu z topolové tl. 3 mm, kořenová žebra křídla a namáhané přepážky trupu z letecké březové tl. 3 mm, potah trupu, torzní skříně křídla a stabilizátoru z letecké březové tl. 0,8 mm. Pouze žebra vodorovné ocasní plochy a směrovka jsou z balsy, převážně tl. 3 mm. Lišty hlavního nosníku křídla jsou vyztuženy prameny uhlíkových vlákem, prosycených epoxidem. Poloviny křídla jsou spojeny dvěma ocelovými planžetami Graupner.
Trup a stabilizátor jsou po obroušení napuštěny lihovým mořidlem a potom několikrát natřeny polyuretanovým INDULAKEM s přidaným mořidlem. Zbytek je potažen fólií Oratex.
Výškovka je ovládána servem HS-845MG, směrovka HS-700BB - vždy prostřednictvím lankového náhonu. Křidélka jsou ovládána servy HS-255HB, brzdicí štíty Bobomodel pak servy HS-81.
Pohonná jednotka je takříkajíc ve vývoji. Jádro tvoří motor AXI 4120/14 a regulátor JETI model Spin 55; k napájení používám sady článků LiOn 1100 mAh v uspořádání 5s3p. Nejvhodnější vrtuli zatím hledám - nyní používaná Aeronaut CAMcarbon 13x8 je příliš velká. Jednotku jsem řešil jako "odundací a zastamdací" - tvoří modul či kastlík, který se kabinou zasune do přední části trupu, nakonec se nasadí a utáhne unašeč s vrtulí. Pracuji totiž na druhém modulu se závěsem/vypínačem tažného lana pro aerovlek a pochopitelně příslušným množství olova na dovážení.
Děkuji Petru Doubravovi za zhotovení žeber, Milanu Máslovi a rodině Vopavů za pomoc při zakrývání prostoru pro pilota, Jiřímu Havlovi za sehnání tabule překližky tl. 0,8 mm (nakonec stejně nestačila - musel jsem přikoupit ještě dvě "modelářské" tabulky) a Petru Drahošovi za energetickou posilu.
Základní údaje:
Rozpětí: 3750 mm (M 1:4)
Profil křídla: HQ 3-14/HQ 3-12/HQ 09
Hloubka křídla u kořene/na konci: 375 mm/123 mm
Plocha křídla: 86,65 dm2
Plošné zatížení (na křídlo): 69 g/dm2
Letová hmotnost (elektroverze): 5960 g
Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.